WIFI ROUTER

(Bezdrátový směrovač třídy SOHO pro domácí účely)

Ekvivalentní názvy: wifi-router, router s wifi, bezdrátový router, SOHO směrovač s WIFI, router s AP atd. Vždy by mělo být jasné, že se jedná o dvě zařízení v jednom - směrovač (čili router) a bezdrátový modul. (SOHO - small office, home office).

Je to zařízení, které použijeme, pokud si chceme vybudovat malou domácí síťz několika počítačů, tiskárny, mobilního telefonu atp., která má být spojena s internetem. Jinak řečeno, použijeme ho, když potřebujeme k internetu připojit více počítačů, než mámé od poskytovatele k dispozici IP-adres.
Wifi-router se skládá se dvou základních částí - routeru (česky směrovače) a wifi-části, které jsou umístěny v jedné krabičce.

Pozor: Mnoho lidí si plete pojmy router a wifi-router. Router nemá na rozdíl od wifi-routeru wifi-modul, takže všechny počítače se k němu připojují ethernetovým kabelem.

Router, česky směrovač, je zařízení, které navzájem odděluje různé segmenty sítě. Při budování malé domácí sítě se nejčastěji setkáme s NAT-routerem.
Takový router má dvě rozhraní: LAN (místní síť) a WAN (vzdálená síť). Každé z těchto dvou rozhraní má svou vlastní IP-adresu. LAN-port bývá v domácích routerech připojen často k integrovanému switchi, ke kterému jsou připojeny naše počítače a ostatní zařízení. Všechny připojené zařízení komunikují s internetem prostřednictvím routeru, který provádí NAT překlad adres. To značí, že všechny naše počítače komunikují prostřednictvím jedné IP-adresy, která je nastavena na WAN-portu.

Wifi-část slouží jako řídící prvek bezdrátové sítě typu infrastructure a mohou se kněmu připojovat jakákoliv klientská zařízení, jako jsou počítače, wifi-mobilní telefony, tiskárny, síťové disky a podobně.

Vnitřní struktura wifi-routeru se podobá access pointu.
Takový "Access point" je však doplněn o router.

Wifi-router obsahuje routerovou část, jejíž WAN port je vyveden do zvláštního konektoru na skříni. Lan port je připojen ke switchi, který má nejčastěji 4 externí výstupy. K jednomu vnitřnímu výstupu switche je připojena wifi-karta. Wifi- routery obvykle obsahují i DHCP server, který umožňuje připojeným zařízením automatickou konfiguraci IP-adres, výchozích bran, masek a DNS.

Routerová část slouží zároveň jako jednotka webové administrace, přes kterou lze nastavovat veškeré potřebné parametry routeru, wifi-části, DNS-serveru a případně firewalu, pokud je obsažen. V routerové části bývá zabudován i jednoduchý DNS-server.

Jak už bylo uvedeno výše, wifi-router má na rozdíl od access pointu dvě IP-adresy, které slouží nejenom ke komunikaci s webovým rozhraním, ale podílejí se aktívně na komunikaci mezi lokální sítí a vzdálenou sítí (internetem).

Pokud zakoupíte nové zařízení, tak si v návodu jako první věc zjistěte,
jakou má z výroby nastavenou IP-adresu.
Zkontrolujte, zda nekoliduje s IP-adresou jiného zařízení v síti.
Router nesmí mít na LAN a WAN stranách IP-adresy stejné sítě.
Pokud IP-adresa koliduje, změňte ji.
(doporučení - napište ji tužkou na zadní stranu zařízení)

Typická konfigurace:

Na obrázku je znázorněna typická konfigurace wifi-routeru. Jeho WAN-port má nastavenu IP-adresu, bránu, masku a DNS server podle požadavků poskytovatele, často automaticky převzetím z providerova DHCP serveru.

LAN-port má nastavenu adresu lokální sítě, například 192.168.0.1/255.255.255.0
Připojené počítače musí mít IP-adresu stejné sítě, jako má LAN strana routeru, tedy 192.168.0.x, kde x může nabývat hodnot 2 až 254. Jako výchozí bránu používají počítače IP-adresu routeru, tedy 192.168.0.1. Maska musí být stejná, jako u routeru, čili 255.255.255.0. Jako DNS-server je možno nastavit buď IP-adresu routeru, nebo IP-adresu nějakého DNS serveru v internetu.
Tato nastavení mohou počítače převzít automaticky z DHCP serveru.

Příklad s použitím wifi-klienta:

Přijímáme wifi-signál od providera nějakým klientem. Klient je ethernetovým kabelem propojen s WAN-portem wifi-routeru.
Klient má nastavenou nějakou IP-adresu, která slouží pro jeho administraci a musí být nastavena tak, aby nekolidovala s providerovou sítí. Wan strana routeru má nastavenu IP-adresu automaticky z DHCP serveru providera nebo ručně. Pro správnou funkci routeru je nutné, aby na LAN a WAN straně routeru byly IP-adresy rozdílných sítí.

Příklad s kabelovým modemem:

Do bytu je přiveden kabel od kabelové televize, který je před modemem rozbočen, druhá větev kabelu vede k digitálnímu přijímači TV signálu nebo přímo k televizorům.

Modem je ethernetovým kabelem propojen s WAN-portem wifi-routeru.

Složitější příklad použití wifi-routeru:

Klient přijímá signál od providera. Je v providerově vlastnictví a je mu přiřazena IP-adresa, která nekoliduje s providerovou sítí.
Od klienta vede ethernetový kabel do WAN portu wifi-routeru. WAN-port si přebírá nastavení automaticky z providerova DHCP serveru, nebo mu musíme nastavit IP-adresu, masku, bránu a DHCP podle údajů, které jsme dostali od providera.
LAN strana wifi routeru má v tomto případě IP-adresu 192.168.1.1, tato adresa slouží pro přístup do webové administrace wifi-routeru a zároveň i jako výchozí brána pro všechny připojené počítače. DHCP server je zapnut a slouží pro celou lokální síť.
Z jednoho LAN-portu wifi-routeru vede ethernetový kabel do access pointu *). Tento Access point má IP-adresu 192.168.1.2, která ale slouží jenom pro přístup do webové administrace access pointu, nezůčastňuje se na přenosu dat.
Jednotlivé počítače mohou být připojeny jak k wifi-routeru, tak k access pointu, a to ethernetovým kabelem nebo wifi. Všechny počítače mají IP-adresu ležící v rozsahu 192.168.1.3 - 192.168.1.254. Za výchozí bránu jim slouží IP-adresa LAN strany wifi-routeru, stejnou IP-adresu je možné použít i jako DNS.

*) Poznámka: pokud se jedná o jednoúčelový access point, tak můžeme kabel zapojit do libovolného portu. Pokud je to wifi-router přepnutý do režimu access point (je deaktiviván NAT), použijeme wan port nebo lan port, podle návodu k zařízení. Pokud by to byl wifi-router, který v setupu nemá možnost vypnutí NAT, použijeme LAN port a postup popsaný na stránce: Použítí WiFi-router jako Access point.