Publikování nebo šíření obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno!
Pro odfiltrování reklamních bannerů, použijte například "ABP".
Pro vyhledání použijte "Ctr F".
   
 
  VSEOBECNE INFORMACE
Obousměrný způsob přenosu lidského hlasu na velkou vzdálenost v reálném čase.
Telefonie se uskutečňuje prostřednictvím telefonní technologie.

Skok na:  MINISTERSTVA

Telefonie rozdělení

Telefony a jejich vývoj
Voice over internet protocol

 
 
Moderní kabelizace včetně kabelů s optickými vlákny

 
Výstavba klasických metalických vedení, ale zejména místních 
i dálkových kabelů s optickými vlákny, zajišťuje vysoké objemy 
přenesených informací a zároveň vysokou kvalitu přenosu 
i v podmínkách silného průmyslového rušení.
Na optické i metalické kabely se nasazují moderní 
přenosové systémy PCM s časovým dělením kanálů.

Technologie zafukování

Technologie zafukování optického kabelu do HDPE trubky 
je dána zkušeností firem: Vetter, Plumett,  
a Wolf - výrobců zařízení pro zafukování kabelů. 
Pro zafouknutí optického kabelu do HDPE trubky 
se používá zejména zařízení firmy Plumett, 
tj. zafukovací zařízení Super Jet, koš "Figaro" 
pro vysmyčkování kabelu a kompresor s chlazeným vzduchem 
od firmy Zeppelin. Po zafouknutí kabelu se provádí montáž 
koncových optických spojek, kontrola svárů a ukončení 
optických vláken na panelu optického rozvaděče.
 
(viz například: azd.cz ,mikrotrubhickovani.cz)

TELEFONIE - ROZDĚLENÍ


1. koncová zařízení, telefony,
2. přenosové prostředí, např. telefonní linky
3. telefonní přepínače či přepínací systémy, dříve známé jako tzv. ústředny.

Obsah dalších tématických celků:



ANALOGOVÁ TELEFONIE

Analogová telefonie využívala převod zvukové informace 
na analogový elektrický signál do podoby střídavého napětí, 
které se přenášelo po vodičích. 
Zásadními potížemi této technologie jsou mimo jiné 
rušení, přeslechy a útlum signálu. V současnosti se již téměř nepoužívá. 
Je vytlačována digitálními technologiemi popsanými v dalších odstavcích. 
Částečně přežívá v koncových zařízeních - analogových telefonech, 
které pro svoji jednoduchost a nízkou cenu ještě částečně odolávají digitálnímu tlaku.




DIGITÁLNÍ TELEFONIE

zaznamenala masový nástup ve druhé polovině dvacátého století. 
Jejím základním principem je převod analogového signálu 
do digitální podoby, na řadu čísel v A/D převodníku 
(do binární podoby - dvojková soustava). 
Čísla popisují diskrétní hodnoty, získané z původního signálu vzorkováním. 
Typický vzorkovací kmitočet je 8 kHz a osmibitové kódování, 
což dává datový tok 64 Kb/s na jeden hovorový kanál. 
Z řady čísel přenášených elektricky, opticky, bezdrátově apod. 
je potom na přijímací straně možno v D/A převodníku obnovit signál 
velmi podobný původnímu na vysílací straně. 
Více hovorových kanálů lze sdružit do jednoho 
přenosového média pomocí přepínání - multiplexu.
Nejčastěji se používá časový multiplex, TDM. 
Ten dovoluje sloučení dvou (BRI), třiceti (PRI) 
nebo až tisíců hovorů do jednoho páru vodičů či vláken. 
Problém technologie časového multiplexu TDM 
je v její obtížné slučitelnosti s technologiemi, 
používanými v současných počítačových sítích 
(např. Ethernet, Frame Relay atd.). 
Technlogie TDM užívá médium rozdělené 
na velký počet kanálů s malou kapacitou. 
Navíc kanály jsou spojově orientovány, mají jasně ohraničený začátek, 
konec i průěh cesty. Počítačové sítě směřují k optickým médiím 
s velkou nedělenou kapacitou a k ne-spojově orientovaným přenosům dat.

První potíž je, že běžné analogové i digitální (TDM / ISDN) 
telefony potřebují metalické vedení. 
Optické telefony jsou a asi dlouho budou výjimečné a drahé. 
Naproti tomu datové sítě od kovových vodičů stále zřetelněji ustupují.

Druhá potíž je, že v datových sítích zřetelně vítězí protokol IP, 
pro nějž je zcela jedno, kudy pakety v síti cestují. 
Hlavně že dorazí tam, kam mají. 
Dále také pro síťové „výhybky“ (přepínače a směrovače) 
soudobých protokolů je typické, že stejným „tlustým“ 
kanálem přepravují pakety pocházející z různých zdrojů 
a směřující k různým cílům. To vše je proti duchu TDM telefonie. 
Stále méně lidí a firem je ochotno budovat dvojí síť, 
jednu pro telefonii, jednu pro data.




DIGITÁLNÍ BUŇKOVÁ TELEFONIE

je souhrnný název pro různé typy telefonie,
využívající rádiových digitálních telefonních sítí. 
Patří sem systémy DECT, GSM, UMTS apod.


DIGITÁLNÍ TELEFONIE: VoIP, VoFR, VoATM

využívá přenosu digitalizovaného hlasu prostřednictvím
protokolů digitálních (počítačových) sítí, jako jsou IP, 
Frame Relay nebo ATM. Princip je popsán v hesle VoIP.




Digitální bezdrátová telefonie VoWLAN

Princip je shodný jako u telefonie přes pevné počítačové sítě (VoIP). 
Odlišnost spočívá ve využitém prostředí,
kterým není drátová či vláknová síť, ale bezdrátová síť Wi-Fi.

 
Používané pojmy:

SDN
 - digitální technika, zahrnující kromě telefonie i přenos faxů, obrazu, dat.
Modem - zařízení pro přenos dat přes telefonní linku.
Mobilní telefon - telefon, využívající bezdrátového přenosu.
IP telefon - telefonní přístroj pro přímou komunikaci pomocí VoIP.
VoIP - přenos hlasu protokolem IP přes datové sítě.
RSU - vzdálená účastnická jednotka.


 
Související články

TELEFON A JEHO VÝVOJ

telefon (řecky: tele = vzdálený a fon = hlas) je telekomunikační zařízení, 
které přenáší hovor prostřednictvím elektrických signálů. 
Existují ale i telefony založené na neelektrických principech.


1.0    Historie
1.1    
Telefon na jiném než elektrickém principu

1.2    
Elektrické telefony
1.2.1 
Antonio Meucci
1.2.2 
Charles Bourseul
1.2.3 
Johann Philipp Reis
1.2.4 
Cromwell Varley
1.2.5 
Poul la Cour
1.2.6 
Elisha Gray

1.3    
Uhlíkový mikrofon
1.3.1 
Thomas Edison

1.4    Graham Bell
1.4.1 
Bellovo zázemí


ad 1.0)  Historie

Obvykle je vynález telefonu přisuzován vynálezci jménem Alexander Graham Bell. 
Jeho první telefon byl sestrojen v Bostonu (USA) v roce 1876. 
Podle novějších údajů vynalezl telefon italský vynálezce Antonio Meucci už v roce 1849. 
Jeho prvenství bylo v červnu roku 2002 oficiálně potvrzeno 
například i kongresem Spojených států (Rezoluce 269). 
Podle dalších zdrojů vynalezl telefon i Philip Reis v roce 1860, 
ale jeho vynález pracoval na principu doteku velmi jemného kontaktu. 
Vysílač (mikrofon) byl vyroben z pivní bečky a tvarem připomínal lidské ucho. 
Přijímač (reproduktor) byl vyroben z pletací jehlice a krabice od doutníků. 
Tento telefon mohl skutečně přenášet lidský hlas ale velice zkresleně 
a muselo se do něj mluvit správnou hlasitostí, aby kontakt pracoval správně. 
Telefon lépe než hlas přenášel hudbu. 
První rozhovor učinil Reis z fyzikálního sálu školy, 
kde vyučoval fyziku do blízkého bytu svého přítele učitele zpěvu. 
Údajně měl mít tento obsah. „Koně nežerou okurkový salát“, zvolal Reis. 
„To vím už dávno, vy hňupe“, odpověděl kolega.
O prvenství vynálezu k jednotlivým částem vynálezu 
bylo vedeno mnoho soudních sporů. 
Zvláště společnost Bell Telephone se snažila agresivně chránit své patenty. 
Výsledkem byly ale spíše další nejasnosti. 
Věc komplikuje i to, že vynálezci spíše předváděli své objevy novinářům 
a průmyslníkům, místo publikace ve vědeckých časopisech.
 Je nutno poznamenat, že současný telefon nemá jednoho vynálezce, 
ale je výsledkem postupného vylepšování a vynálezů velkého množství lidí.


 

ad 1.1) Telefon na jiném než elektrickém principu.

Pokud budeme za telefon považovat každé zařízení, 
schopné přenést hlas na velkou vzdálenost, 
je historie telefonu mnohem starší. 
První telefony pak byly čistě mechanickým zařízením.
Nejobvyklejší byl trubkový telefon. 
První známý popis je z roku 968, 
podle něhož čínský vynálezce Kung-Foo-Whing využil roury k hovoru na dálku. 
Trubkové telefony se dožily velkého rozšíření v lodní dopravě, 
kde umožnily relativně spolehlivé zvukové spojení oddělených částí lodi.
Dalším, byť spíše kratochvilným typem telefonu, je lankový telefon. 
Je tvořen dvěma membránami, spojenými napnutým provazem, nití nebo strunou. 
Chvění jedné membrány je strunou přenášeno na druhou membránu. 
Tento telefon si můžete vyrobit ze dvou plastových kelímků, 
když jejich dna propojíte několika metry niti.

 


ad 1.2) 
Elektrické telefony

1.2.1) Antonio Meucci 

V současné době je za objevitele telefonu považován Antonio Meucci.
Jeho telefon byl poprvé předveden v New Yorku v roce 1860
a zpráva o něm byla publikována v místním italsky psaném tisku.
V principu se jednalo o elektromagnetic
ký mikrofon/sluchátko.
Zvuk rozkmital membránu s permanentním magnetem v cívce,
která převedla pohyb na elektrický proud.
Ten pak byl přenesen dráty do stejného zařízení,
které jej přeměnilo zpět na zvuk.
Výhodou tohoto systému byla vysoká věrnost přenášeného zvuku,
nevýhodou naopak nízká hlasitost a malý dosah.
Neznalost angličtiny a nedostatek obchodního talentu zapříčinily,
že Meucci nebyl schopen svůj vynález dovést do komerčně úspěšné podoby.
Spor o prvenství vynálezu s Bellem byl odkládán
až do Meucciho smrti, kdy byla kauza zrušena.
Meucci byl uznán prvním vynálezcem telefonu kongresem USA
až po více než sto letech, a to rezolucí 269 datovanou 11. června 2002.
Největším problémem dalšího vývoje telefonu byl vhodný mikrofon.


 

1.2.2) Charles Bourseul

V roce 1854 v časopise „L'Illustration de Paris“
publikoval francouzský telegrafista Charles Bourseul
návrh přístroje pro elektrický přenos zvuku.
Přístroj se skládal z pružného kotouče, přerušujícího proud
a druhého podobného, který byl tímto proudem rozechvíván.
Jeho pokusy ale nevedly k praktickému využití.

 

 


1.2.3) 
Johann Philipp Reis

Podobný přístroj předváděl v roce 1860 německý učitel
Johann Philipp Reis.
Byl založen na přerušovacím principu.
Jehla, připojená k pružné membráně,
přerušovala proud podle pohybu membrány.
Tento přenos byl pouze nedokonalý dvoustavový
(proud teče/neteče - dnes bychom řekli jednobitový neboli binární přenos)
a nikoliv analogový, jako u pozdějších telefonů.
Proto bylo možné přenášet pouze tóny nebo nezřetelný šepot,
nikoliv složitěji strukturovaný zvuk, jako například lidský hlas.
Navíc byl tento přístroj velmi citlivý na pečlivé nastavení tohoto kontaktu.

1.2.4) Cromwell Varley

Variaci na Reisovu práci si v roce 1870 nechal patentovat
známý anglický elektrotechnik Cromwell Fleetwood Varley.
Šlo ale opět jen o přenos tónů.

 

1.2.5) Poul la Cour 

Dánský vynálezce Poul la Cour experimentoval s audio telegrafií
na telegrafní lince mezi Kodaní a Fredericiou v Jutlandu kolem roku 1874.
Využíval vibrující vidlicovou ladičku, která přerušovala proud.
Na druhém konci linky elektromagnet přitahoval rameno
druhé stejné ladičky a ta vydávala stejný tón.
Zároveň probíhal i zápis tohoto tónu
na papír pomocí telegrafního přístroje.
Opět: ani la Cour nepřenášel hlas, ale pouhé tóny.

1.2.6) Elisha Gray 

Elisha Gray z Chicaga vynalezl ve stejné době
jako la Cour podobný tónový telegraf.

V Greyově původním přístroji vibrující ocelový jazýček přerušoval proud,
který na druhém konci linky pomocí elektromagnetu rozvibroval
stejně naladěný jazýček u jeho pólů.
Grayův harmonický (tónový) telegraf, s vibrujícími jazýčky,
byl použit Western Union Telegraph Company.
Protože jedním drátem může být poslán zároveň více než jeden kmitočet,
harmonický telegraf může být použit v multiplexním režimu
a přenášet po jednom vedení více zpráv naráz.
Grayův harmonický telegraf pokračoval ve šlépějích Reise a Bourseula,
tedy v přerušování proudu vibrujícím kontaktem.
Gray zjistil, že hlavním nedostatkem je přerušovaný
- dnes bychom řekli digitální - charakter přenášeného signálu.
Inspiroval se mechanickým lankovým telefonem.
V něm je pohyb membrány mikrofonu přenášen analogově.
Gray sestrojil a nechal si patentovat kapalinový mikrofon,
v němž byla na membráně mikrofonu jehla umístěná do kapalného vodiče.
Když membrána vibrovala, jehla se potápěla více nebo méně do kapaliny
a tím regulovala procházející proud.
Grayův kapalinový mikrofon použil i Bell
pro mnoho svých raných veřejných produkcí.
Kapalinový vysílač měl ale velké problémy s interferencí vlnek,
vznikajících na hladině pohybem jehly.

1.3.1 Thomas Edison

Uhlíkový mikrofon vynalezl Thomas Alva Edison.
Edison objevil, že uhlíková zrnka, stlačená mezi kovové desky
mají elektrický odpor nepřímo úměrný tlaku.
Pokud na jednu z desek působí zvukové vlnění,
mění se patřičně i proud, protékající zrnky mezi deskami.
Kvalita přeneseného zvuku je dostačující pro hovor a hlavně takový mikrofon
funguje jako elektromechanický zesilovač (energie proudových změn
může být podstatně větší, než energie dopadajících zvukových vln).
Objev vedl k vývoji uhlíkových mikrofonů,
které byly základem telefonů po více než 100 let
a které se (v malé míře) ještě používají.

ad 1.4) Graham Bell 

1.4.1 Bellovo zázemí

Jako profesor vokální fyziologie na bostonské univerzitě
se Bell zabýval školením učitelů, kteří učili hluchoněmé mluvit.
Experimentoval s fonografem Leona Scotta,
který záznamenával chvění vzduchu, způsobené hovorem.
Tento přístroj obsahoval tenkou membránu vibrující podle hlasu
a nesoucí rydlo, které rylo zvlněnou linku na desku sazemi pokrytého skla.
Tato práce jej připravila na zkoumání zvuku a elektřiny.
 Svůj výzkum započal v roce 1874.
Použil tónový telegraf podobný vynálezům Bourseula, Reise a Graye.
Při jednom z pokusů zařízení selhalo. Bell požádal asistenta,
který byl na druhém konci linky, aby poklepal na kovový jazýček,
který podle něj uvázl na pólu magnetu.
Asistent Watson souhlasil, a překvapený Bell zjistil,
že jazýček na jeho straně linky se začal pohybovat a vydávat stejný zvuk.
Po několika dalších experimentech objevil, že pohyb je způsoben proudem,
indukovaným pouhým pohybem vzdáleného jazýčku v blízkosti magnetu.
Tento objev ho vedl k odpojení napájení
a začal se spoléhat pouze na indukční proudy vlastních jazýčků.
Navíc zjistil, že zvuk hovoru mohl být přenášen na značnou vzdálenost
i bez přerušování elektrického obvodu.
Bell s asistentem Watsonem objevili, že samotné pohyby jazýčku
v magnetickém poli mohly přenášet zvukovou modulaci.
Bell na základě analogie s fonautografem vymyslel přijímač,
sestávající z napnuté membrány nebo bubínku ze speciální kůže s kotvou
ze zmagnetovaného železa, připevněnou na střed membrány.
Kotva mohla volně kmitat před pólem elektromagnetu, 
jehož vinutí bylo zapojeno do linkového obvodu.


Voice over Internet Protocol
(Přesměrováno z VoIP)

 Voice over Internet Protocol (zkratkou VoIP) je technologie, 
umožňující přenos digitalizovanéh
o hlasu
v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP 
prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média,
prostupného pro protokol IP.
Využívá se pro telefonování prostřednictvím
Internetu,
nebo jakéhokoliv jiného datového spojení.
Nutnou podmínkou pro srozumitelné a spolehlivé VoIP telefonní spojení 
je zajištění tzv. kvality služby, zkráceně označované QoS.


Obsah následujícího textu:


Historie

Telefonie se vyvíjela od analogové přes digitální až po bezdrátovou a VoIP.
Převratné generační změny proběhly ve druhé polovině dvacátého století.
Rozvoj VoIP se datuje od poslední dekády dvacátého století.
Pro podrobnější informace o vývoji viz heslo Telefonie.

 

Protokoly VoIP

Jak už bylo zmíněno výše, pro přenos hlasu
se používá na třetí vrstvě OSI modelu protokol IP, na čtvrté vrstvě protokol UDP.
V těle jednotlivých UDP datagramů se kromě dalších údajů
přenáší malý úsek telefonního hovoru,
zakódovaný podle určitého pravidla (algoritmu)
k dosažení úspory objemu přenášených dat.
Kódovací a dekódovací algoritmy, zkráceně kodeky,
mají různá označení (G.711, G.723, G.729, …)
a jsou standardizovány
 a ze značné části i patentovány.
Kvalitní kodek speciálně vyvinutý pro VoIP
a neomezovaný softwarovými patenty je například SPEEX.
Kromě UDP datagramů, nesoucích o vrstvu výš
v RTP zapouzdřené úseky vlastního hovoru,
zahrnuje VoIP přenos ještě další pakety.
Jsou to např. ICMP pakety a též datagramy TCP a UDP.
Ty řídí přenos, nesou telefonní signalizaci,
ověřují dostupnost komunikujících zařízení atd.
Rozbor protokolů samozřejmě nekončí na čtvrté vrstvě.
Jak bylo naznačeno, na páté vrstvě obsahují hovorové UDP
datagramy protokol RTP (Real Time Protocol)
a ten teprve má jako náklad v sobě zakódované kousky hovoru.
Celá rodina VoIP protokolu není jediná, ale má řadu variant (implementací), 
lišících se podle standardu, použitého pro VoIP spojení.
V současnosti jsou nejběžnější H.323 a SIP.
Používají se i speciální firemní protokoly,
jako např. Skinny (Cisco) nebo HFA (Siemens).
Zajímavým protokolem je IAX2 - protokol softwarových ústředen Asterisk.
Obecně lze říct, že mají podobný přenos hovoru
pomocí proudu krátkých úseků nesených v RTP,
ale liší se ve službách a signalizaci.
Nejsložitější a nejvíce pokročilý (protože nejstarší) je pravděpodobně H.323,
nejvíce perspektivní je SIP. Velkou výhodu má SIP např. v tom,
že prochází bez větších potíží přes místo,
kde v síti probíhá překlad adres NAT.
Existuje několik způsobů, jak dosáhnout průchodu komunikace
typu SIP přes problémová místa v síti.


Zařízení

Nejzákladnější VoIP sestava pro uskutečnění jednoduchého hovoru zahrnuje
dvě VoIP koncová zařízení a spojovací médium.
V praxi přistupuje řada dalších zařízení, umožňujících rozšíření funkcí
a dostupnost různých služeb: hlasové brány (VoIP gateway),
vrátný (gatekeeper), konferenční jednotka (MCU) atd.
Řídicí a zprostředkující zařízení komunikační server
SIP proxy server konferenční jednotka MCU
VoIP vrátný - gatekeeper
VoIP brána, zvaná též VoIP gateway
.


Koncová zařízení

Koncovými zařízeními mohou být hardwarově řešené IP telefony,
VoIP adaptéry - jistá zmenšená podoba VoIP brány,
určená jen pro koncové zařízení typu analogový telefon, fax apod.,
softwaroví klienti na běžném počítači se zvukovou kartou.

Médium

Médiem může být téměř cokoliv,
co přenese data mezi oběma komunikujícími zařízeními.
Podmínkou je splnění tzv. VoIP kritérií sítě,
která mimo jiné stanovují dovolené zpoždění při přepravě paketů,
variaci zpoždění - tzv. jitter, ztrátovost, minimální šířku pásma
a některé další méně významné vlastnosti. V praxi to může být:

 křížený kabel typu Ethernet
síťový přepínač
mistní síť (LAN)
síť WAN atd.

Zařízení a poskytovatel

Ne všechna VoIP zařízení musí patřit uživateli.
V souvislosti s otevřením trhu VoIP služeb vznikl nový druh poskytovatele,
tzv. VoIP poskytovatel nebo VoIP operátor.
Nabízí svoje řídící a zprostředkující
 zařízení
a často i přivedení média (internetového rozhraní) k uživateli.
Tomu pak zůstává úkol vybrat si vhodné koncové zařízení a využít nabízených služeb.

Jednou z nevýhod jsou problémy při odesílání faxových zpráv
kvůli softwarovým a síťovým omezením ve většině domácností.
Existuje však snaha definovat alternativní řešení přenosu faxů
přes IP, jmenovitě protokol T.38.
Jiná možnost je považovat faxový systém jako systém přenosu zpráv,
který nevyžaduje přenos dat v reálném čase
- jako např. přenos faxu jako přílohy e-mailu, případně vzdálený tisk.
Koncový systém může uložit kompletní zprávu
do vyrovnávací paměti před jejím zobrazením nebo tiskem.

Obsah

Dalším nedostatkem VoIP služeb je (s výjimkou např. vnitrofiremních sítí)
jejich závislost na další samostatné službě - internetovém připojení.
Kvalita a celková spolehlivost telefonického spojení přes VoIP
je velmi závislá od kvality, spolehlivosti a rychlosti použitého internetového připojení.
Zejména vysoké latence v sítích mohou vést k výraznému snížení kvality hovoru
a způsobit jisté problémy, jako např. ozvěny.
Přesto VoIP není vždy závislé na internetovém připojení.
Existují technologie umožňující použít VoIP
i přes běžné telefonní linky či pronajaté hlasové nebo datové okruhy
(např. PCM toky - v USA linky typu T1, v Evropě hierarchie E1).
To je však používáno velmi zřídka.
Mnozí uživatelé VoIP stále provozují i tradiční analogové telefonní linky,
které umožňují volat na nouzová čísla
a také bez problémů používat tradiční faxové přístroje.


Problémy s implementací

Vzhledem k tomu, že UDP neposkytuje mechanismus, který by zabezpečil,
že datové pakety budou doručeny ve správném pořadí,
nebo poskytl garanci kvality služby (Quality of Service), zavedení VoIP
čelí problémům s latencí (zpožděním) a jitterem (kolísaním zpoždění).
To je obzvlášť citelné při spojeních, kde část trasy probíhá
přes satelitní spoje (kvůli dlouhému času šíření signálu).
Přijímací uzel se potýká se ztrátou, přehazováním či se zpožděním jednotlivých paketů,
přesto však musí zabezpečit co nejlepší kvalitu výsledného hlasového toku.
Proto využívá vyrovnávací paměť (buffer), díky čemuž přijímané pakety
nejdou na výstup hned, ale zapisují se nejdříve do paměti,
ze které se potom můžou číst ve správném pořadí, což však dále zvyšuje zpoždění.
Další starostí je směrování provozu přes firewally a překlad adres.
Zařízení nazvané Session Border Controller se používají při firewallech
na zabezpečení VoIP hovorů do a z chráněné podnikové sítě.
Skype využívá protokol umožňující směrovat hovory přes jiné uzly v síti Skype,
čímž se překonává symetrický NAT a firewally.
Standardní řešení využívají protokoly jako STUN a ICE.


Nabídka pro domácí uživatele

VoIP nevyžaduje nutně širokopásmové připojení k Internetu,
nicméně takové připojení umožňuje dosáhnout lepší kvality služby.
Velká část domácích uživatelů byla připojena přes DSL,
které vyžaduje klasickou telefonní linku.
Nutnost platit za dvě telefonická připojení je minulostí
(máte přidělené telefonní číslo, pod kterým jste evidováni).

Obsah


Různé širokopásmové připojení mají kvalitu nižší než by bylo třeba.
Jak se IP pakety ztrácejí nebo zpožďují na libovolném místě v síti
mezi koncovými uzly, dochází k výpadkům hlasu.
Výsledná kvalita zvuku proto často připomíná spíše GSM
v prostředí se slabým signálem než klasickou telefonní linku
(kde je přenosová kapacita garantovaná).
Tento stav je pozorovatelný především ve velmi zatížených sítích,
případně při velkých vzdálenostech a velkých počtech směrovačů na trase.
Postupem času se sice situace vylepšuje, konečné řešení je však ještě v nedohlednu.

Nouzová volání

vaha protokolu IP prakticky znemožňuje přesné geografické zaměření uživatelů.
Nouzové hovory proto nemohou být jednoduše přesměrovány
na nejbližší operační středisko záchranného systému.
Když není volající schopný udat svojí adresu,
nemusí být možné najít ho jiným způsobem.
Někteří velcí poskytovatelé VoIP v zahraničí však již mají řešení,
které tyto funkce umožňují (nejjednodušší je registrace linky na konkrétní adresu,
pokud se neumožní mobilita připojení).

Jiná je situace při podnikových pobočkových ústřednách založených na IP,
ty obyčejně nemají žádné problémy s implementací nouzových volání.

Konkurence mobilních telefonů

Telekomunikační operátoři a zákazníci investovali obrovské množství
finančních prostředků do mobilních telefonů a souvisejících zařízení.
V rozvinutých zemích dosáhly mobilní telefony téměř úplnou penetraci trhu
a mnoho lidí používá místo klasické pevné linky výhradně mobily.
Za této situace není zřejmé, zda dojde k nárustu poptávky po VoIP
mezi spotřebiteli dokud nebudou mít bezdrátové datové sítě
podobné pokrytí jako mobilní sítě.
V současnosti probíhá však i vývoj technologií jako UMA,
které umožní použití "obojživelných" mobilních telefonů
(telefon se při nalezení bezdrátového připojení k Internetu
přepne ze sítě mobilního operátora do VoIP sítě).


Bezpečnost

Většina běžných spotřebitelských řešení VoIP zatím nepodporuje šifrování.
Proto pro odposlouchávání platí to samé, co pro jiné datové přenosy
(např.posílání elektronické pošty) - pro síťové uzly na cestě paketů
mezi dvěma účastníky je případný odposlech velmi triviální.
Zatím jen málo zařízení podporuje účinné kryptování provozu,
natož aby mohlo být použito, Musí ho podporovat koncová zařízení obou
(reps.při konferenčních hovorech všech) účastníků komunikace.


Pro zavedení do podniku se často využívá technologie Voice VPN,
která podobně jako při běžných VPN sítích aplikuje
na tok (hlasových) dat šifrování s použitím technologie IPSec.

Zobrazení čísla účastníka


Podpora zobrazování čísla volajícího účastníka (CLIP)
je u různých poskytovatelů IP telefonie odlišná
- někteří ho podporují úplně, jiní ne, což způsobuje,
že se volané straně číslo nemůže zobrazit.
V některých případech nedostatečné zabezpečení sítě poskytovatele umožňuje
"nafixovat" poskytované číslo, což má za následek
možnost při volání do klasické sítě "tvářit se" jako úplně jiný účastník.

ISDN

je zkratka z anglického termínu Integrated Services Digital Network, 
český název pro tuto síť je: Digitální síť integrovaných služeb.


Dnešní telefonní sítě jsou založeny na digitálních telefonních ústřednách 
a přenosové cesty mezi ústřednami jsou také plně digitalizovány.
 

Poslední analogová část sítě tak zůstává účastnická přípojka. 
Tedy poslední část od ústředny k telefonnímu přístroji 
(modemu, faxu atd.) účastníka. 

ISDN nabízí plně digitální přenos až k účastníkovi 
(A/D a D/A převod signálu se odehrává přímo v koncovém přístroji). 

ISDN dále umožňuje komunikovat 
pomocí jedné digitální účastnické přípojky pomocí hlasu, textu a obrazu.

Obecně pak mluvíme o multimediální komunikaci. 
ISDN přípojku lze pomocí takzvaného terminálového adaptoru 
(TA) nesprávně „ISDN modem“ samozřejmě použít také 
pro připojení do sítě Internet. 

V Evropě bylo po prvních počátečních problémech 
v kompatibilitě zavedeno tzv. EURO-ISDN, 
které zaručuje shodnou implementaci ISDN v celé Evropě. 
V Evropě se tedy pod pojmem ISDN myslí vždy EURO-ISDN.

SDN nabízí dva typy přípojek:

Přípojka 2B + D (základní přístup) znamená tedy 
dva nezávislé B kanály o rychlosti 64 kbit/s (tzv. DS0 kanály viz PCM) 
určené pro přenos hlasu, faxu, obrazu, dat atd. 
a jednoho D kanálu o rychlosti 16 kbit/s určeného pro přenos signalizace.

Přípojka 30B + D (primární přístup) znamená tedy 
třicet nezávislých B kanálů o rychlosti 64 kbit/s (DS0) 
a jeden D kanál také o rychlosti 64 kbit/s určený pro přenos signalizace.

Kanály lze používat zcela nezávisle např. u 2B + D 
je možno současně jedním B kanálem telefonovat a druhým přenášet fax.
Možné je i sdružování kanálů například při přístupu na internet.

Pro přenos signalizace se v ISDN používá účastnická signalizace DSS1 
(Digital Subscriber System No. 1) a SS7 
(Signaling System No. 7) pro signalizaci mezi ústřednami. 
ISDN umožňuje pomocí doplňkových služeb identifikaci volajícího, 
tarifikační informace, atd.

ISDN využívá první 3 vrstvy modelu OSI:
síťová: Protokol Q.931
spojovací: Protokol Q.921
fyzická: Protokol I.431 - PRI a I.430 - BRI



INFORMACE:

06.1995 ukončen provoz synchronních telefonních ústředen Tesla P51.
30.06.2008 ukončen provoz Telexu (přenos zpráv dálnopisem).


Ministerstva - Česká republika

Ministerstvo dopravy
Ministerstvo financí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo obrany
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo vnitra
Ministerstvo zahraničí
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí.
  


NAVRCHOLU.cz
TOPlist

TOPlist

Dnešní datum a čas
 


Adresa IP :
54.162.159.33

TOPlist
TOPlist
Advertisement
 
Základní nabídka
 
ČTÚ - BRÁNY SMS | NET FIRMY PA
 
Firemní telefonní čísla PA
Pravda vítězí - rozhlasové vysílání ČR
 
Pravdavitezi.jpg
Měření Vašeho připojení k internetu
 
Měření internetu
SPEEDTEST

Měření internetu
 
Dnes jste: 141 visitors (385 hits) na těchto stránkách
=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=
Osobní, soukromé stránky. Pokud máte nějaký dotaz, přání, či připomínku - kontaktujte mne, děkuji! Víte proč je pevná linka stále dobrá a často lepší než hojně používané mobilní telefony?!